Instalace kamerového systému: Výzkum meteorů spojující střední Evropu a jižní oblohu v Chile

Když skončily měsíce plánování a testování všech součástí kamerové sítě, o čemž se můžete více dočíst v předcházejícím článku rozšiřování kamerové sítě přišla chvíle, kdy se teorie proměnila v realitu. V květnu 2025 dorazilo kompletní vybavení dvou observačních stanic na chilské observatoře La Silla a El Sauce – a český tým stál před úkolem, na který se dlouho připravoval. Jak probíhalo samotné sestavování přístrojů v náročných podmínkách pouště Atacama, s jakými výzvami se naši pracovníci setkali, co všechno bylo potřeba udělat, aby se kamery i spektrografy rozběhly naplno, ale také jak na La Silla vaří? Nahlédněte s námi do zákulisí vědecké mise, která míří ke hvězdám – doslova.

Na cestu do dalekého Chile se vydal čtyřčlenný výsadek ve složení Libor Lenža, ředitel Hvězdárny Valašské Meziříčí, Jakub Koukal, autor návrhu technického řešení observačního systému a odborný pracovník Hvězdárny Valašské Meziříčí, Jan Zítka, hvězdárenský elektrotechnik a specialista Jiří Srba, externí spolupracovník naší hvězdárny, pracovník AsÚ AV ČR. Tito čtyři muži vyrazili 29. května 2025 v 6 hodin ráno na letiště do Prahy, odkud letěli do Paříže, z Paříže do Santiaga de Chile a dále do La Serena. Následovala celkem tříhodinová cesta do konečné stanice, hnízda světové astronomie, observatoře La Silla. Celkem celá cesta zabrala hrůzostrašných 36 hodin, a potkali se na ní jak s dobrými věcmi – profesionálním přístupem zaměstnanců chilských letišť, tak s horšími – prostor mezi sedačkami, který opravdu nebyl uzpůsoben pro komfortní 14hodinový let absolvovaný průměrným Středoevropanem.

Na observatoři je uvítaly překrásné Andy. S velkou nadmořskou výškou observatoře (2400 m n. m.) se ale pojí také aklimatizační problémy. „ Po příjezdu na observatoř nic nenasvědčovalo tomu, že budeme mít nějaký problém. Z tohoto nás vyléčil první ‚výstup‘ do kontrolní místnosti dalekohledu E152, která je ve třetím podlaží. Dalekohled, na jehož budovu jsme montovali naši techniku, se totiž nachází v nejvyšší budově v areálu a vzhledem k tomu, že kompletní vybavení bylo složeno v přízemí objektu, absolvovali jsme cestu po schodech v budově v počtu vyšších desítek pokusů. Převýšení mezi jídelnou (a ubytováním) a dalekohledem také není zanedbatelné (zhruba 50 m) a tak se nám nezřídka stávalo, že v průběhu ‚výstupu‘ na dalekohled E152 bylo nutné rozložit výškový tábor v některém podlaží a ustálit tepovou a dýchací frekvenci. Nezřídka se tak stávalo, že někdo z nás vpadl do kontrolní místnosti jako po absolvování maratonu a ztěžka padl do křesla, kde ještě několik desítek sekund rozdýchával tento ‚atletický‘ výkon, “ přibližuje Jakub Koukal.

Po prohlídce místa instalace, vybalení nářadí a přípravě započal dne 31. 5. 2025 nelehký úkol montáže a uvedení do provozu celého systému. „ Po drobných stavebních úpravách jsme začali montovat nosné mechanické části, pak samotné kamery, v řídící místnosti počítače, napájení, připojení k internetu, signální kabely atd. “ hovořil o průběhu instalace člen výpravy Libor Lenža. Montáž observačních stanic na budovu dalekohledu E152, stavební úpravy, tahání kabeláže, kalibrace a justáže, nastavení, testování, kontroly, propojení na internet a ve finále i ostré testy zabraly na La Silla celkem 5 dní.

Dalekohled EOS 1,52 m, který poskytl útočiště hlavní části našeho observačního systému, stojí v samém středu observatoře La Silla. Využívá jej skupina Dr. Petra Kabátha z AsÚ AV ČR. „ Tento dalekohled byl přestaven na nový spektroskopický přístroj. Využívá spektrograf PLATOSpec, který má velmi vysoké rozlišení a umožňuje velmi precizní měření radiální rychlosti, především s ohledem na studium extrasolárních planet menších rozměrů. Spektrograf má velmi dobrou teplotní stabilitu, která umožňuje dlouhodobé opakování měření, tím pádem i pozorování planet na delších oběžných drahách, třeba i srovnatelných s oběhem planety Země, “ řekl nám o dalekohledu Jiří Srba.

Dne 5. 6. se pánové vydali na náročnou sedmihodinovou cestu chilskými pustinami na observatoř El Sauce ObsTech, kde po dva dny instalovali další část systému. Cesta tam byla poněkud náročnější: „…Samotnou kapitolou je pak státní komunikace I-595, na kterou jsme odbočili při cestě na El Sauce za obcí El Puerto. Tato komunikace bez zpevněného povrchu, se spoustou zatáček a nepříjemných stoupání a klesání prověřila jak schopnosti posádky, tak schopnosti našeho vozu Subaru CrossTrek. A to i v případě křížení naší cesty s nákladním automobilem nebo stádem krav, “ osvětlil nám Jakub. Samotná přítomnost na Obstechu byla ale pro tým příjemnou změnou oproti La Silla. „ Na observatoři La Silla je totiž prakticky neustále větrno, kdežto observatoř El Sauce, díky své poloze uvnitř horského hřebene, je naopak většinou velmi klidná a po celou dobu, co jsme byli přítomni, se vítr v noci nedostal přes 3 m/s. Na observatoři La Silla jsou naopak běžné poryvy větru přes 15 m/s a běžná rychlost větru je mezi 5 až 10 m/s. “

Už při první pozorovací noci, kdy náš tým úspěšně propojil obě stanice, systém zaznamenal mnoho meteorů, což nám poskytlo jasný důkaz, že pozorování pod chilskou oblohou se vyplatí! S observatoří El Sauce firmy OBSTech se pojil také nečekaný problém a následný výlet, který nám obrazně popsal Jakub: „ Po úspěšné instalaci kamerového systému na observatoři El Sauce jsme zjistili hned následující noc, že došlo k rozostření dvou kamer. Protože jsme neměli představu, co mohlo vzniklou situaci způsobit, rozhodli jsme se, že absolvujeme ještě jednou cestu na observatoř. Včetně krásných scenérií u přehrady, kolem které jsme jeli, ale také dramatických 16 km po nezpevněné státní silnici I-595. Dobrovolně se přihlásil Jan Zítka, a tak vyrazil ráno sám na cestu. V La Sereně bylo ještě třeba zakoupit nový 8 TB hard disk, který přestal v noci před cestou fungovat na observatoři La Silla. Po příjezdu na místo a po analýze stavu obou kamer nebylo zjištěno žádné mechanické poškození, a tak provedl zaostření a následující den ráno se vypravil zpět, včetně hledání obchodu s počítači v historické a přelidněné La Sereně. Až později jsme zjistili, že rozostření kamer způsobuje střídání teplot ve spojení s použitými šrouby s kónickými hlavami, které bylo nutné nahradit šrouby s plochými hlavami. “

Po tomto dobrodružném výletu jednoho z členů už všichni zůstali na La Silla. Tam jejich pobyt zpříjemňovala výtečná kuchyně, která má tu nejlepší pověst zcela právem. Je o ní známé, že je mnohem lepší než kuchyně na sousední observatoři Las Campanas. „ Snídaně probíhala ve formě švédských stolů. V kuchyni na objednání připravovali míchaná vajíčka (huevos revueltos) nebo volská oka (huevo frito) v požadovaném počtu. Zajímavostí je, že většina pečiva byla sladká, s výjimkou toustových chlebů. K obědu pak bylo na výběr obvykle z 5 až 6 druhů pokrmů, včetně vegetariánských variant. Samozřejmostí byly čerstvé ryby (např. losos). Kuchyně byla dost přizpůsobená Evropanům, takže klasický jihoamerický steak jsme zažili pouze dvakrát. K večeři bylo k dispozici podobné menu, počet druhů pokrmů byl nižší (obvykle 2–3). Večeře zůstávala k dispozici nočním pozorovatelům, takže bylo možné se zastavit na druhou večeři i kolem půlnoci. Bonusem k obědům a večeřím byl široký výběr zákusků, většinou připravovaných na místě, “ popisuje Jakub.

Na observatoři operuje najednou více týmů, s těmi ale dle Jakubových slov nepřicházeli moc do styku, za což může i různé zaměření jednotlivých skupin na denní nebo noční provoz. V jídelně měla potom každá skupina svůj stůl, z nichž pár obsazovali i pracovníci OHB, technické zázemí observatoře, tedy Chilané. „ Ale povedlo se nám zúčastnit oslavy narozenin ředitele observatoře La Silla (Dr. Ivo Saviane), která proběhla v jídelně a jejíž součástí bylo i množství online blahopřání od lidí z celého světa. “ Co se týče provozu na La Silla, postřehů se k nám dostalo hned několik. Kvůli zamezení průniku světla do observační techniky se v prostoru observatoře smí za noci jezdit pouze s parkovacími světly a výstražnými blinkry. Světelně je na tom potom La Silla opět hůře než El Sauce. Kvůli absenci bariéry mezi ‚civilizací‘ a observatoří, jakou je u El Sauce horské pásmo, je La Silla nepřehlédnutelně rušena světelným znečištěním z aglomerace La Serena – Coquimbo a také z města Vallenar. Moc tomu nepomohou ani nejbližší obce a osvětlení dálnice.

Podle slov Jakuba je pořešen i hluk: „ Všichni přítomní na observatoři jsou velmi ohleduplní a respektují potřebu nočních pozorovatelů na klidný spánek. Za tímto účelem existuje karta, která se dává před dveře ubytování a službě dává na vědomí, že dotyčný pozorovatel nechce být rušen ve svém odpočinku. Je pravdou, že jsme na observatoři La Silla byli v zimním období, kdy je přítomnost pozorovatelů na jednotlivých dalekohledech výrazně nižší než v případě místního léta. “

Velmi zajímavá je zde i příroda. Přímo na La Silla je díky velkému suchu dost jednotvárná, veškeré rostlinstvo má velmi nezdravou šedou barvu a z fauny týmu po celou dobu dělali společnost kondoři a malá stáda oslů, putujících planinou. Přímo na observatoři se potkali také s lamami. Lépe je na tom opět El Sauce - vzhledem k nižší nadmořské výšce a přítomnosti drobných vodních toků v údolích a roklích (tzv. quebrady), lze vidět velké množství stromů a keřů, samozřejmě ve spojení s farmami nebo usedlostmi místních obyvatel. Hojně jsou zde k vidění také kaktusy.

V tomto astronomicky malebném prostředí na La Silla měl tým na starosti dokončovací práce, různé úpravy, nastavení a další testování. 12 dní od příletu, tedy 10. 6., hvězdárenský výsadek kompletně uklidil řídící místnost, uložil náhradní díly, techniku a odstěhoval přepravní bedny na místo uložení. Pak už zbývala jen finální kontrola systému, který běží na celkem 4 počítačích. Jak se našim systémům dařím jejich technické detaily a výsledky z nich najdete v  tomto článku . Po rozloučení výsadek zamířil letecky opět do Santiaga, kde přenocoval v ESO Guesthouse. Tam se z letiště převezli připraveným vozem přes noční Santiago, ale pořádně si ho užili pouze posledních pár kilometrů, které vedly místo dálnic starší zástavbou rezidenční čtvrti, kde se starší architektura mísila s novými výškovými budovami. Samotný Guesthouse ESO se nachází v klidné lokalitě mezi dalšími rezidenčními budovami a patří mezi starší zástavbu s centrálním atriem a přilehlou zahradou. Zážitek nám popsal Jakub následovně: „ Po příjezdu nás čekalo vlídné přivítání a vydatná večeře. Na místě jsme se setkali s Jiřím Srbou, který přiletěl do Santiaga již o den dřív. Pod tíhou zážitků z minulých dní a s vidinou brzkého ranního vstávání jsme šli všichni hned po večeři spát, abychom mohli vstát ráno v 5 hodin. “ A po probuzení dne 12. 6. 2025 týmu nezbylo, než zamávat oslnivé obloze a svérázné krajině, šlehajícímu větru a lamám a vrátit se zpět mezi kopečky Valašského Meziříčí.